Bavorské Alpy a alpské předhůří — od Neuschwansteinu ke Königssee

Celý den patří přejezdu přes Rozvadov, Řezno a Mnichov. Od Landsbergu am Lech se krajina začne vlnit a před Füssenem se otevře hradba Ammergavských Alp. Základnu si udělejte v okolí Schwangau nebo u Hopfen am See a večer dojděte k vodě — z břehu Forggensee vidíte Neuschwanstein na skalním ostrohu celý, což se přímo pod zámkem nepovede.

Vstupenku na Neuschwanstein si zajistěte online na konkrétní čas prohlídky; v hlavní sezóně bývá vyprodáno na dny dopředu. Dovnitř se chodí výhradně s průvodcem nebo s audioprůvodcem a v pevný čas vstupu, samostatně se zámek projít nedá. Nahoru se dá vyjít pěšky do kopce, jezdí ale i kyvadlový autobus a koňský povoz. Odpoledne přidejte žlutý Hohenschwangau, kde vyrostl Ludvík II., a procházku kolem Alpsee; jestli bude přístupný vyhlídkový most Marienbrücke, si ověřte až na místě, jeho průchodnost se mění.

Poutní kostel Wieskirche u Steingadenu je zapsaný na seznamu UNESCO a vstup do něj je zdarma; od dubna do října bývá otevřený od osmi do devatenácti hodin, v zimních měsících do sedmnácti, během bohoslužeb se ale prohlížet nedá. Rokoková výzdoba uvnitř je pravý opak střízlivého vnějšku a právě v tom kontrastu je celé kouzlo toho místa. Odpoledne pokračujte do Oberammergau za malovanými fasádami, řezbářskými dílnami a divadlem pašijových her. Kdo má ještě sílu, přidá barokní klášter Ettal kousek za obcí.

Z Oberammergau je to do Garmisch-Partenkirchenu jen skok přes Ettal a Oberau, takže dopoledne zbude na klidnou snídani. Do soutěsky Partnachklamm se od června do září vchází od osmi do dvaceti hodin a poslední návštěvníky pouštějí půl hodiny před zavírací dobou. Soutěska je vytesaná do skály a voda se žene pár metrů pod nohama — nepromokavá bunda je namístě i za slunečného dne. Zpáteční cestu můžete protáhnout okruhem přes Graseck a sejít k olympijskému stadionu shora.

Ozubená dráha vyjíždí přímo z Garmische, cestou zastavuje u Eibsee a odtud pokračuje lanovka na vrchol. Nahoře stojíte na nejvyšším bodě Německa a za dobré viditelnosti je vidět do Rakouska, Švýcarska i Itálie, takže se vyplatí sledovat předpověď a jet v den, kdy je jasno. Zpátky sjeďte lanovkou k Eibsee a projděte okruh kolem jezera — barva vody a odraz masivu Wettersteinu jsou důvod, proč sem lidé jezdí i bez výjezdu nahoru. Na okruh si nechte zhruba dvě hodiny a obujte se pořádně, cesta místy vede po kořenech a kamenech.

Ráno vyrazte na východ. Nejkratší cesta vede celá po německém území přes Bad Tölz, Rosenheim a Bad Reichenhall; navigace ale někdy nabídne zajížďku přes Tyrolsko a Salcbursko, která je delší a navíc si vyžádá rakouský dálniční poplatek. Na Kehlstein vlastním vozem nevyjedete — silnice je pro veřejnou dopravu uzavřená a nahoru se jezdí povinně kyvadlovým autobusem od Dokumentace Obersalzberg. Při nástupu dostanete pevný čas zpáteční jízdy, takže si nahoře hlídejte hodinky. Poslední úsek ke Kehlsteinhausu vede tunelem ve skále a historickým mosazným výtahem a shora je vidět na Königssee i do salcburské pánve.

K jezeru se autem nedojede, poslední kus se jde pěšky ze Schönau am Königssee. Plavba je výhradně elektrickými loděmi: kratší okruh končí u poutního kostela St. Bartholomä, delší pokračuje až do Salet na jižním konci jezera a zastávku u St. Bartholomä zahrnuje také. Ze Salet dojdete za necelou půlhodinu k Obersee, což je nejtišší část celého jezera. V sezóně se u přístaviště stojí fronty, takže vyrazte na první lodě a počítejte s tím, že vám jezero sebere celý den.

Poslední den patří návratu a nabízejí se dvě varianty. Buď přes Salcburk a Linec na hraniční přechod Dolní Dvořiště, nebo severnější tah přes Bad Reichenhall, Pasov a Strážný. Ať zvolíte kteroukoli, ráno ještě zbude čas na poslední zastávku — třeba na solný důl v Berchtesgadenu, pokud jste ho během pobytu nestihli.