Řecko: Meteora, Delfy a Athény

Praha, Bratislava, Budapešť, pak přes Horgoš do Srbska a dál kolem Bělehradu a Niše k makedonské hranici. Třetí den se sjíždí Vardarským údolím do Řecka a končí se na pobřeží pod Olympem. Rozdělte si to na tři vyrovnané etapy a nechte si rezervu na hranice Srbska a Severní Makedonie — v sezóně se tam stojí. Zelenou kartu a doklady k vozu mějte po ruce, kontrolují se na obou přechodech.

Litochoro je klasická základna pod nejvyšší řeckou horou a začíná tu soutěska Enipeas — stinná trasa podél potoka ke Starému klášteru svatého Dionýsia. Na Prionii, odkud vycházejí výstupy k vrcholům, vede z Litochora úzká horská silnice se serpentinami; s obytným vozem je pohodlnější nechat ho dole a vyrazit soutěskou pěšky. Vrcholové partie kolem Mytikasu bývají zasněžené zhruba do konce května, takže v dubnu a v květnu počítejte spíš s nižšími okruhy.

Z pobřeží se stáčíte do vnitrozemí Thesálie a končíte v Kastraki, vesnici přilepené přímo pod skalní věže. Odpoledne stačí na okruh vyhlídkovou silnicí mezi skalami a na západ slunce od vyhlídky nad vesnicí. Prohlídky klášterů si nechte na druhý den, kdy budete mít celé dopoledne.

Veřejnosti je přístupných šest klášterů — Velký Meteoron, Varlaam, Rousanou, Svatá Trojice, svatý Štěpán a svatý Mikuláš Anapafsas. Každý má jiný zavírací den v týdnu a vybírá vlastní vstupné v hotovosti, takže si otevírací dobu ověřte den předem. Platí přísný dress code: ženy sukni pod kolena, muži dlouhé kalhoty, u obou zakrytá ramena; některé kláštery zapůjčí zástěru u vchodu. Rozumné je zvládnout dva až tři kláštery, ne všechny.

Z Thesálie se jede na jih k moři a míjí se Termopyly — Leonidův pomník stojí u hlavní silnice a naproti je pahorek Kolonos se Simonidovým epigramem. Zastávka zabere půl hodiny a je to spíš pietní místo než naleziště; původní bojiště leží dnes hluboko pod nánosy řeky Sperchios. Odpoledne se stoupá do masivu Parnasu a den končí v Delfách.

Posvátný okrsek se šplhá po svahu Parnasu: Apollónův chrám, nad ním divadlo a úplně nejvýš stadion. Kousek stranou stojí Athéna Pronaia s kruhovým tholem, jehož tři vztyčené sloupy jsou nejfotografovanějším místem areálu. Archeologické muzeum přímo na místě si nechte nakonec — bronzový Vozataj dává celé návštěvě smysl. Na okruh počítejte s dobrou polovinou dne a s vodou, stín tu prakticky není.

Cesta z Delf klesá k Boiótské rovině a napojuje se na dálnici do Athén. Ubytujte se na kempu na západním okraji města a vozem už nikam nepřejíždějte — do centra jede od kempu městský autobus a dál se pokračuje metrem. Zbytek dne padne na orientaci a na první procházku Plakou.

Akropoli vezměte hned ráno, jak se otevírá — přes den je na skále vedro a fronty. Propylaje, chrám Athény Niké, Parthenón a Erechtheion obejdete za dvě hodiny, pak sejděte do Muzea Akropole pod skálou. Odpoledne zbude čas na antickou agoru nebo na Národní archeologické muzeum.

Přes Korintskou šíji pokračujete na Peloponés k Mykénám, centru mykénské civilizace se Lví bránou a kupolovou Atreovou pokladnicí. Naleziště je spolu s Tirynsem zapsané na seznamu UNESCO a prohlídka se dá stihnout dopoledne. Odpoledne dojedete do Nafplia a ubytujete se u pláže pod městem.

Nafplio bylo prvním hlavním městem novodobého Řecka a je to na něm vidět — benátské domy, ostrůvek Bourtzi v přístavu a nade vším pevnost Palamidi. Na Palamidi se dá vyjít po schodech ze starého města nebo dojet silnicí ze zadní strany. Kdo má chuť na ještě jedno naleziště, má odsud kousek do Epidauru s antickým divadlem proslulým akustikou.

Zpátky se jede stejnou osou: z Peloponésu na sever k Olympu, přes Severní Makedonii a Srbsko do Maďarska a odtud domů. Čtyři dny na návrat nejsou luxus — jsou v nich započítané hranice, mýtné brány i to, že po dvou týdnech už nikdo nechce jet dvanáct hodin v kuse. Poslední noc před Prahou si naplánujte v Maďarsku nebo na jižním Slovensku, ať poslední etapa není jen o řízení.