Spiš a Slovenský ráj — hrad, Levoča a rokle

Nejrychlejší cesta z Prahy vede po D1 na Brno a Olomouc, dál přes Ostravsko k hranici u Českého Těšína a slovenskou dálnicí přes Žilinu a Poprad. Je to celodenní jízda, takže si na první den neplánujte nic dalšího. Odpoledne se zabydlete v kempu pod Slovenským rájem nebo pod Tatrami a večer nechte na první rozhlédnutí.

Hradní areál nad Spišským Podhradím se rozkládá na vápencovém návrší a patří k největším ve střední Evropě. K branám se stoupá pěšky a na návrší není stín, takže vyrazte dopoledne a vezměte si vodu a čepice. Horní hrad je kvůli rekonstrukci uzavřený, aktuální rozsah prohlídky si proto zjistěte předem. Odpoledne patří Spišské Kapitule, opevněnému církevnímu městečku s katedrálou svatého Martina, které je spolu s hradem a kostelem Ducha svatého v Žehře zapsané v UNESCO.

Historické jádro Levoče leží celé uvnitř hradeb a náměstí Majstra Pavla se dá projít pomalu. V bazilice svatého Jakuba stojí hlavní oltář Majstra Pavla z let 1508 až 1517, přes osmnáct metrů vysoký a považovaný za nejvyšší pozdně gotický oltářní celek na světě. Do kostela se vstupuje jen v prohlídkových časech, s tím počítejte při ranním rozvržení dne. Zbytek odpoledne zaberou historická radnice, klec hanby na náměstí a uličky kolem něj.

Nejnavštěvovanější rokle Slovenského ráje začíná u Podlesku a stoupá kolem vodopádů po žebřících, stupačkách a řetězech; průchod trvá zhruba dvě hodiny a jde se výhradně vzhůru, zpátky se sestupuje po značené cestě mimo roklinu. Náročná je spíš vytrvalostí než technikou, ale s malými dětmi nebo bez chuti šplhat po železe volte raději Tomášovský výhľad. Ten je skalní ostroh nad údolím Hornádu, vede k němu obyčejná pěší cesta bez jištění a rozhled je stejně velkorysý jako z rokle. Do rokle si vezměte boty s pevnou podrážkou a do vozu suché oblečení — mezi stěnami je chladno a mokro i v srpnu.

Kaňonem Hornádu vede Chodník Horskej služby: dřevěné lávky a stupačky přímo nad vodou, sevřené dno a stěny vysoké i sto padesát metrů. Trasu si můžete zkrátit výstupem na Kláštorisko, zříceninu kartuziánského kláštera uprostřed lesů s chatou a občerstvením. Které rokle a úseky jsou zrovna průchodné, hlásí správa národního parku — jednotlivé trasy se zavírají kvůli údržbě jištění a po přívalových deštích.

Od parkoviště pod jeskyní se jde lesem do prudkého kopce a je to pořádný výšlap, tak si na něj nechte rezervu. Uvnitř je i v létě pod nulou, takže bunda, čepice a boty, které nekloužou, nejsou přehnané; okruh kolem ledopádů a ledových sloupů trvá zhruba půl hodiny. Jeskyně je v provozu jen v letní sezóně, přibližně od poloviny května do poloviny září, v pondělí je zavřeno a vstupy jsou v pevných časech. Cestou zpátky se dá zastavit u přehrady Palcmanská Maša v Dedinkách; vstup k vodě je volný, ale koupání je na vlastní nebezpečí a voda zůstává studená i v létě.

Návrat vede stejnou cestou přes Poprad, Žilinu a Ostravsko a je to dlouhá etapa na jeden den. Vyjeďte brzy ráno, rozdělte si řízení a naplánujte jednu delší pauzu zhruba v polovině trasy. Nádrže vylijte a doplňte ještě v kempu před odjezdem, ať se cestou nemusíte nikde zdržovat.