Údolí Soči a Goriška Brda

Z Prahy vede cesta na jih přes Linec a Salcburk a první den je poctivý přejezd po rakouských dálnicích. Za Salcburkem se napojíte na A10, projedete Tauerntunnelem a do Korutan dorazíte podvečer. Nocleh v okolí Villachu berte jako čistě technickou zastávku — vyplatí se zůstat blízko dálnice směrem ke Karavanskému tunelu a nezajíždět kvůli jedné noci hlouběji do hor.

Ráno projedete Karavanským tunelem do Slovinska a po dálnici sjedete kolem Lublaně až k Nové Gorici. Odpoledne se ocitnete v úplně jiné krajině: Goriška Brda jsou terasovité kopce plné vinic, sadů a kamenných vesnic. Vystoupejte do opevněného Šmartna s věžemi v hradbách a na rozhlednu Gonjače, odkud dohlédnete přes vinice zpátky k Julským Alpám. Večer patří rebule, domácí zrálé sýry a klid.

Údolím Soči zamíříte proti proudu na sever. V Kanalu ob Soči stojí za zastávku kamenný most nad tyrkysovou vodou — v polovině srpna se z něj skáče při tradičních závodech. Odpoledne dojedete k Tolminským koritům, nejnižšímu vstupu do Triglavského národního parku; vybírá se tu vstupné, okruh má otevírací dobu a po vydatných deštích se zavírá, takže si stav ověřte předem. Uvnitř soutěsky najdete Hudičev most, mezi stěnami zaklíněnou Medvědí hlavu a termální pramen.

Kobarid je srdce údolí a nejlepší základna na celý den bez ježdění. Od Napoleonova mostu, který se klene vysoko nad soutěskou Soči, vede pohodlná stezka k vodopádu Kozjak schovanému ve skalní síni. Odpoledne si nechte na muzeum v Kobaridu, jehož expozice o bojích na soškém bojišti dostala v roce 1993 ocenění Rady Evropy. Kdo chce ještě protáhnout nohy, vyrazí po Stezce míru k italské kostnici nad městem.

Horní část údolí je nejdivočejší. Mezi Bovcem a vsí Soča se řeka zařezává do Velikých korit — úzké soutěsky, kde je voda tak průzračná, že vidíte každý kámen na dně. Bovec je zároveň základna pro rafting, kanyoning i lanovku na Kanin, takže tady se den zaplní sám. Komu zbude čas, odbočí k vodopádu Boka pod Bovcem nebo do bočního údolí Lepena.

Z Trenty se silnice zvedne na Vršič, nejvýše položený silniční průsmyk Slovinska: padesát serpentin, část z nich vydlážděná kamennými kostkami, a Ruská kaple postavená zajatci, kteří tu cestu za války stavěli. Vozovka je úzká a stoupání dlouhé — s integrálem nebo alkovnou nad zhruba sedm metrů a se soupravou s přívěsem je rozumnější Vršič vynechat a vrátit se z Bovce přes průsmyk Predel do italského Tarvisia. Za sedlem sjedete do Kranjske Gory a odpoledne přejedete do Rakouska, kde přenocujete.

Poslední den je zase jen přejezd — Villach, Salcburk, Linec a domů. Sedm dní je na tuhle trasu spodní hranice, takže pokud chcete jezdit v klidu, přidejte osmý den a poslední noc si nechte někde v okolí Lince. Zbytek času pak můžete v údolí věnovat tomu, na co v sedmidenní verzi nevyjde řada.