Graubünden a Ticino: od Engadinu k palmám
Za dvanáct dní projedete Švýcarsko od ledovcového Engadinu přes Berninský průsmyk až k palmám a jezerům italsky mluvícího Ticina. Je to jedna z mála tras, kde se během jediného dopoledne dostanete z alpské tundry mezi kaštany a vinice — a kde se pak dole na jihu dá zůstat týden, protože kempy u jezer mají zázemí i na delší pobyt. Trasa stojí na dvou pilířích: horní Engadin s Pontresinou a ledovcem Morteratsch, a ticinská jezera s hrady v Bellinzoně, údolím Verzasca a Luganem.
Z Prahy míříte přes Norimberk nebo Mnichov na jihozápad Německa. Je to nejdelší etapa celého výletu, takže se vyplatí vyrazit hned ráno a nocleh si nechat někde v okolí Bodamského jezera nebo ve Vorarlbersku. Německé dálnice jsou pro obytné vozy do 7,5 t bez poplatku, švýcarskou známku řešte až u hranice.
Dojezd Rýnským údolím do Churu je krátký, takže vám zbude celé odpoledne na město. Chur se označuje za nejstarší nepřetržitě osídlené město Švýcarska; staré jádro je z velké části pěší zóna a projdete ho za pár hodin — katedrála, biskupský dvůr a uličky s vinárnami. Je to zároveň poslední velké město před horami, takže tady doplňte zásoby.
Z Churu stoupáte na Julierský průsmyk a sjíždíte do Horního Engadinu. Krajina se během jedné etapy promění z úzkého říčního údolí na širokou vysokohorskou pánev s řetězem jezer — Silvaplana, Silsersee a nakonec St. Moritz. Odpoledne je akorát na první procházku po břehu a na zorientování se, kde budete mít další dvě noci základnu.
Den bez přejezdu. Od Pontresiny vede k ledovci Morteratsch pohodlná značená cesta s tabulemi, které ukazují, kam ledovec sahal v jednotlivých letech — je to jedna z nejnázornějších ukázek ústupu ledovců v Alpách. Do sousedního údolí Roseg se jezdí koňským povozem nebo chodí pěšky, autem se tam nesmí.
Berninský průsmyk je otevřený celoročně, ale stoupání i klesání je dlouhé a prudké — jeďte na nízký převodový stupeň a brzděte motorem, ne kotouči. Vůz nechte u Ospizio Bernina nebo dole v Poschiavu a na Alp Grüm pokračujte vlakem Rhétské dráhy: osada nemá silniční příjezd a mimo léto se tam jinak než po kolejích nedostanete. Ze stanice je vidět ledovec Palü a slavná stočená trať pod ní. Na noc pak sjeďte dolů do Val Poschiavo, ať máte ráno Poschiavo za rohem.
Dopoledne patří Poschiavu s jeho italským náměstím a jezeru Lago di Poschiavo hned u silnice. Odpoledne přijde nejdůležitější logistický bod celé trasy: Berninská silnice končí v italském Tiranu, takže do Ticina se buď pokračuje přes Valtellinu a Lago di Como po italském území, nebo se vracíte zpátky přes Malojský a Sanbernardinský průsmyk. Italská varianta je rychlejší, ale úzká a v létě zacpaná — počítejte s celým odpolednem za volantem.
Castelgrande, Montebello a Sasso Corbaro tvoří spolu s hradbami ucelený opevněný systém, který kdysi uzavíral celé údolí, a od roku 2000 jsou na seznamu UNESCO. Castelgrande stojí přímo nad městem a nahoru vede výtah vyražený ve skále, takže se obejdete bez výstupu do kopce. V sobotu se pod hradbami koná trh — nejlepší příležitost ochutnat ticinské sýry a uzeniny.
Do Verzascy vyrazte brzy ráno, nebo nechte vůz v kempu a jeďte poštovním autobusem: silnice je úzká, v Lavertezzu je parkování pro velký vůz mimořádně omezené a v hlavní sezóně je údolí přeplněné. Kamenný dvouobloukový most Ponte dei Salti ze 17. století a smaragdové tůně pod ním jsou přesně to, co znáte z fotek. Cestou zpět se dá zastavit u přehrady Verzasca.
Locarno má palmy na nábřeží Lago Maggiore a lanovku k poutnímu kostelu Madonna del Sasso nad městem. Sousední Ascona je klidnější, s promenádou a starým jádrem plným kaváren. Když se chcete vrátit do hor, údolí Maggia nabídne kamenné vesnice a řeku s tůněmi a je pro obytný vůz podstatně průjezdnější než Verzasca.
Lugano je jižní finále trasy — nábřeží s palmami, park Ciani a staré jádro s podloubími, které vypadá spíš italsky než švýcarsky. Nad město vyvezou dvě lanovky, na Monte Brè a na Monte San Salvatore, a z obou je vidět celý Ceresio. Do rybářské vesnice Gandria na břehu se dá pohodlně dojet lodí a vrátit se pěšky po stezce nad jezerem.
Zpátky se jede Gotthardským nebo Sanbernardinským tunelem; ani jeden nemá vlastní mýto, kryje je dálniční známka, ale před Gotthardem se v sezóně stojí a sanbernardinská varianta bývá klidnější. Nocleh si nechte u Bodamského jezera nebo ve Vorarlbersku, kde jste spali cestou tam. Poslední den tak zvládnete v pohodě.
Poslední etapa vede přes Bavorsko zpátky domů. Je to celý den za volantem, takže naplánujte dvě delší pauzy a odjezd hned po snídani. Vodu a odpadní nádrž vyřešte ještě ráno v kempu — po cestě už zastavovat kvůli servisu nebudete chtít.
Do 3,5 t: Švýcarsko má jedinou dálniční známku — roční, za 40 CHF, k dostání jako nálepka na sklo i jako elektronická e-viněta vázaná na SPZ. Platí na dálnicích i rychlostních silnicích a obytný přívěs nebo přívěsný vozík potřebuje vlastní známku navíc. Nad 3,5 t: viněta pro vás neplatí, místo ní se platí paušální poplatek za těžká vozidla (PSVA) — pro obytné vozy vychází na 3,25 CHF za každý den pobytu, minimálně ale 25 CHF a nejvýš 58,50 CHF za souvislé období do třiceti dnů; deset dnů ve Švýcarsku tak stojí zhruba 33 CHF, celý měsíc 58,50 CHF a rok 650 CHF. Platí se za každý den v zemi, i za ty, kdy vůz jen stojí v kempu, a vyřídíte ho předem v portálu Via nebo na hraničním celním úřadu; aktuální tarif potvrdí bazg.admin.ch. Samotný Berninský průsmyk ani Gotthardský a Sanbernardinský tunel vlastní mýto nemají, kryje je známka. Počítejte ale se dvěma dalšími položkami rozpočtu: pokud se z Tirana pokračuje do Ticina přes Valtellinu a Como, projedete italské mýtné dálnice, kde se platí u bran podle ujetých kilometrů a kategorie vozu, a výjezd na Alp Grüm je běžná placená jízdenka Rhétské dráhy.
Camp Au, Chur — na okraji města, dobrá první i poslední zastávka na trase · Camping St. Moritz, St. Moritz — sezónní provoz, zhruba od poloviny května do poloviny října · Camping Morteratsch, Pontresina — otevřeno celoročně, přímo pod ledovcem Morteratsch · Camping Cavresc, Le Prese ve Val Poschiavo — pro projíždějící od dubna do října, ideální základna pod Berninou · Camping Al Censo, Claro — kousek severně od Bellinzony, z uvedených nejblíž hradům · Campofelice Camping Village, Tenero — velký kemp u Lago Maggiore, zázemí i na delší pobyt · Camping Riarena, Cugnasco — klidnější varianta na rovině Magadino · TCS Camping Gordevio Valle Maggia, Gordevio — v údolí Maggia, mimo hlavní tah · Camping Monte Generoso, Melano — u Luganského jezera, základna pro Lugano
Volné nocování mimo kempy a vyhrazená stání je ve Švýcarsku upravené kantonálně a v Graubündenu i Ticinu je na většině míst zakázané; v údolí Verzasca platí zákaz nocování v obytných vozidlech výslovně, takže tam základnu dělat nelze. Ve větších obcích na trase — Chur, Bellinzona, Locarno — bývají oficiální placená stání pro obytné vozy, ale kapacita je malá a v červenci a srpnu se plní už odpoledne. V Engadinu i v Ticinu proto rezervujte kempy dopředu, hlavní sezóna u jižních jezer je vyprodaná i několik týdnů předem.
Nejspolehlivější servisní bod severní části trasy je Camping Morteratsch u Pontresiny — má provoz po celý rok, takže funguje i mimo hlavní sezónu, kdy je Camping St. Moritz zavřený. Na jihu je hustota kempů největší na rovině Magadino kolem Tenera a Cugnasca; tam se dá zajet na výlevku a vodu i mezi dvěma výlety, aniž byste měnili základnu. Ve švýcarských horských obcích jsou navíc běžné veřejné kašny s pitnou vodou — pokud u nich není cedule Kein Trinkwasser nebo Acqua non potabile, poslouží na kanystry; na plnění celé nádrže ale ne.
Adria Compact
Compact je polointegrál stavěný na co nejmenší vnější rozměry, a přesně to je na serpentinách Berninského průsmyku a na úzké silnici do údolí Verzasca ten rozdíl mezi projet a otáčet se. Přitom si zachovává plnohodnotné zázemí obytného vozu včetně vytápění, které oceníte v chladných engadinských nocích i po sjezdu do horkého Ticina.
Pošleme vám tipy na cesty
Nechte nám e-mail a pošleme inspiraci na výlety obytkou i novinky ze skladu.