Nizozemsko a belgické Flandry: mlýny, kanály a tulipány

První den je čistě přejezdový — Rozvadov, Norimberk, Frankfurt nad Mohanem a dál na severozápad. Nocleh si naplánujte někde mezi Kolínem nad Rýnem a nizozemskou hranicí, ať vám druhý den zbude čas i na první mlýny. Odpolední kolony v Porúří bývají hustší než cokoli, co potkáte za hranicí, takže si na ně nechte rezervu.

Nizozemskou hranici poznáte podle toho, že přestanou kopce a začnou hráze. Přes Arnhem a Utrecht dojedete do Barendrechtu jižně od Rotterdamu, odkud máte Kinderdijk i město na dosah a vůz může na několik nocí zůstat stát. Zbytek dne patří rozkoukání: rovina, kanály a cyklostezky, po kterých se tu jezdí rychleji než autem.

Kinderdijk je soustava devatenácti mlýnů postavených kolem roku 1740, které odvodňovaly polder Alblasserwaard; je to největší nakupení starých mlýnů v Nizozemsku a je na seznamu UNESCO. Část mlýnů je zpřístupněná jako muzeum, takže uvidíte, jak v nich mlynářské rodiny opravdu bydlely — obytný prostor menší než v jakémkoli karavanu. Odpoledne se nabízí Rotterdam; mezi ním a mlýny jezdí i lodní WaterShuttle, pokud se vám nechce znovu sedat za volant.

Přesun na sever do Rijnsburgu vás postaví doprostřed cibulového pásu. Keukenhof je zahrada o rozloze dvaatřiceti hektarů, do které se každý podzim vysází kolem sedmi milionů cibulí, a otevřeno má jen zhruba osm týdnů — v roce 2027 od 18. března do 9. května, denně od osmi ráno. Kdo vyrazí později v sezoně, najde zahradu zavřenou; v tom případě se vyplatí vyměnit ji za okruh po cyklostezkách mezi Lisse a Noordwijkem.

Univerzitní Leiden je Amsterdam v malém a bez davů: kanály, staré fasády a botanická zahrada Hortus botanicus, jedna z nejstarších v Evropě. Odpoledne se z kempu dá dojet na kole až do dun u Katwijku aan Zee a k Severnímu moři. Písek, vítr a plochý horizont — děti to obvykle ocení víc než jakoukoli galerii.

Dopoledne se přesunete z cibulového pásu k Amsterdamu, odpoledne patří Zaanse Schans — souboru historických mlýnů a dřevěných domů, které sem od šedesátých let stěhovali z celého Zaanského kraje. Pozor na jednu věc: tamní parkoviště počítá jen s auty a autobusy, stání pro obytné vozy nemá. Nechte vůz v kempu a přijeďte vlakem do stanice Zaandijk Zaanse Schans, odkud se k mlýnům jde pěšky přes most.

Celý den ve městě a vůz zůstává na kempu. Z Zuider IJdijk jezdí do centra tramvaj a půjčovny kol jsou na každém druhém rohu, takže grachtový pás ze sedmnáctého století zvládnete objet za dopoledne. Odpoledne si vyberte jedno muzeum — Rijksmuseum, Van Goghovo, nebo pro děti vědecké NEMO — a večer už jen prochoďte nábřeží.

Přejezd na severovýchod do Overijsselu, do jezerní krajiny národního parku Weerribben-Wieden. Stará část Giethoornu nemá silnice, jen kanály a přes sto sedmdesát mostků, takže se do ní s obytným vozem nedostanete — zastavíte na záchytném parkovišti na okraji a dál jdete pěšky, jedete na kole nebo si půjčíte loďku. Elektrická loďka bez řidičského oprávnění je tu standard; na okruh vesnicí po vodě si vyhraďte klidně celé dopoledne.

Nejdelší přesun celého výletu vede přes Utrecht, Rotterdam a Antverpy do Belgie, takže vyrazte brzy. Odpoledne patří hradu Gravensteen z roku 1180, který si nechal postavit flanderský hrabě Filip Alsaský — hrad stojí přímo v centru a z hradeb je vidět celé staré město. Večer se dá jen sedět na nábřežích Graslei a Korenlei a koukat na vodu.

Ráno do Brugg, kde všechno začíná na náměstí Markt pod zvonicí Belfort. Věž měří třiaosmdesát metrů, nahoru vede tři sta šedesát šest schodů a zvonkohra o sedmačtyřiceti zvonech hraje ve středu, v sobotu a v neděli od jedenácti dopoledne. Po obědě se vyplatí vyrazit na východ a přenocovat až někde v okolí Frankfurtu nad Mohanem, aby poslední den nebyl nekonečný.

Poslední den je čistý přejezd Německem zpátky domů. Když vyrazíte brzy, jste v Praze odpoledne a zbude čas vůz v klidu vyklidit. Šedou i fekální nádrž ale vypusťte ještě ráno v kempu, ať cestou neřešíte, kde na německé dálnici najdete výlevku.