Umbrie — zelené srdce Itálie

Vyrazte brzy ráno, ať máte nejdelší přejezd za sebou v jednom kuse — je to celý den za volantem, ne polodenní skok. Trasa vede přes Německo a Rakousko směrem k Innsbrucku; dálnice jsou dobré a jediné pravidelné zdržení dělá provoz kolem Mnichova. Přenocujte v Tyrolsku, ať druhý den startujete odpočatí a stoupání na Brenner berete zrána.

Brennerský průsmyk je z Tyrolska nejrychlejší cesta na jih a hned za ním se krajina láme do vinic. Za Veronou najedete na A1, minete Boloňu i Florencii a u Valdichiany sjedete do Umbrie. I tenhle den je dlouhý, takže dávejte pauzu zhruba po dvou hodinách a řízení podle možností střídejte. Den zakončete u jezera Trasimeno — po dvou dnech v sedadle je voda za hrází kempu to nejlepší uvítání.

Trasimeno je čtvrté největší italské jezero, mělké a v teplé polovině roku příjemně vlažné. Castiglione del Lago sedí na ostrohu nad hladinou, s pevností Rocca del Leone a promenádou pod hradbami, odkud je vidět na jezerní ostrovy. Odpoledne patří pláži a večer sladkovodní kuchyni — místní jedí rybí guláš tegamaccio nebo kapra plněného po způsobu porchetty.

Z Tuora sul Trasimeno a z Passignana jezdí lodě na Isolu Maggiore, jediný trvale obydlený ostrov jezera; obejdete ji za dopoledne a živá je tu dodnes tradice krajkářství. V kopcích nad Tuorem se roku 217 před naším letopočtem odehrála bitva u Trasimenského jezera, v níž Hannibal rozdrtil římskou armádu, a bojištěm dnes vede značený okruh se zastaveními. Passignano má hradby přímo nad vodou a večer se v přístavu dobře sedí.

Hlavní město Umbrie stojí na kopci a od záchytných parkovišť dole vás nahoru vyvezou eskalátory vedené útrobami Rocca Paolina — papežské pevnosti postavené v šestnáctém století na zbourané čtvrti rodu Baglioni. Nahoře ústí korzo Corso Vannucci na Piazza IV Novembre s Fontanou Maggiore a gotickou katedrálou. Perugia je zároveň město čokolády; jméno Perugina a pralinky Baci poznáte i bez cedule.

Bazilika svatého Františka je vlastně dvojice kostelů nad sebou: v horním jsou fresky Legendy o svatém Františkovi připisované Giottovi, v dolním malby Cimabua a Lorenzettiho a pod nimi krypta se světcovým hrobem. Město je celé postavené z narůžovělého vápence z Monte Subasio, což mu dává jednotný odstín, jaký jinde neuvidíte. Odpoledne si nechte na baziliku svaté Kláry a na cestu lesem k poustevně Eremo delle Carceri ve skalní rokli nad městem.

Trojice městeček jižně od Assisi ukazuje Umbrii bez zástupů. Spello si drží římské brány a v úzkých uličkách má květiny v každém výklenku, Bevagna tiché náměstí se dvěma románskými kostely a Montefalco vyhlídku, které se říká balkon Umbrie. Právě tady se dělá Sagrantino di Montefalco, husté červené víno s vlastním označením DOCG — vinařství kolem města mají otevřené degustační sály.

Vodopád nad Terni není přírodní: koryto nechal roku 271 před naším letopočtem prokopat římský konzul Manius Curius Dentatus, aby svedl vodu z řeky Velino dolů do Nery. Padá ve třech stupních a měří 165 metrů, jenže voda dnes většinou pohání elektrárnu a do koryta se pouští jen v řízených časech, typicky kolem poledne a v podvečer — mimo ně je stěna skoro suchá, takže si rozpis ověřte předem u správy areálu. Do svahu vede několik značených tras a tunelů s vyhlídkami přímo do vodní tříště; počítejte s tím, že zmoknete.

Orvieto stojí na kře sopečného tufu vystupující z roviny a jeho katedrála má průčelí posázené mozaikami a mramorovými reliéfy, které je vidět z dálky. Uvnitř je kaple San Brizio s freskami Luky Signorelliho o posledním soudu. Druhá polovina města je pod nohama — studna Pozzo di San Patrizio s dvojitým točitým schodištěm a síť etruských sklepů pod domy. Od nádraží dole vyjíždí do města lanovka, což je nejpohodlnější způsob, jak se nahoru dostat; k obědu si dejte bílé Orvieto Classico.

Civita už leží v Laziu, v provincii Viterbo, ale z Orvieta je to nejkratší výlet celé trasy. Městečko drží na odlamující se tufové kře nad údolím rozeklaných calanchi a vede k němu jediná pěší lávka z roku 1965 s placeným vstupem; nahoru se jde po svých, do prudkého kopce. Trvale tu žije jen hrstka obyvatel, takže přezdívka město, které umírá, sedí doslova. Choďte brzy ráno nebo k večeru, přes den se lávka plní.

Ráno se rozlučte s Umbrií a vyrazte po A1 na sever. Návrat rozdělte na dvě etapy a přenocujte v severní Itálii nebo v Jižním Tyrolsku — dva dny na cestu domů jsou pohodlné, jeden by z výletu udělal maraton. Pokud vám zbude čas, zastavte se ještě na trhu a doplňte olej, luštěniny a sýr; v Umbrii nakoupíte líp než v dálničním supermarketu.

Poslední etapa vede přes Brenner zpátky do Rakouska a odtud domů. Naplánujte si v Tyrolsku delší pauzu — sjezd z průsmyku je dlouhý a brzdy i řidič si zaslouží vychladnout. Do Prahy dorazíte večer.